Proč vzdělávání pro udržitelný rozvoj

Udržitelný rozvoj je úsilím o nalezení rovnováhy mezi kvalitou životního prostředí a rozvojem společnosti (kvalitou života lidí), jak napovídá už název nejvýznamnější mezinárodní instituce i nejvýznamnějšího mezinárodního jednání, které stály u zrodu a rozšíření tohoto pojmu - Světové komise pro životní prostředí a rozvoj, jež v r. 1987 vydala zprávu „Naše společná budoucnost“, a Konference OSN o životním prostředí a rozvoji - tzv. Summitu Země v Rio de Janeiro v červnu 1992. Jde tedy o alternativu k tradičnímu pojetí "rozvoje" jako jednostranného (= jednorozměrného) ekonomického (kvantitativního) růstu, který nebere ohledy na stav životního prostředí. V české legislativě je definován a zároveň v souvislosti se vzděláváním zmiňován již ve střešním zákoně o životním prostředí (zákon č. 17/1992 Sb.) - výchova, osvěta a vzdělávání mají vést k myšlení a jednání, které je v souladu s principem trvale udržitelného rozvoje. Stejně tak je zmiňován i ve „školském zákoně“ (zákon č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání) – k obecným cílům vzdělávání patří  „získání a uplatňování znalostí o životním prostředí a jeho ochraně vycházející ze zásad trvale udržitelného rozvoje“. Obě uvedené citace ukazují, že vzdělávání pro udržitelný rozvoj (dále VUR) je oblast historicky vycházející environmentálního / ekologického  vzdělávání, výchovy a osvěty (EVVO) a úzce s ním související. Samostatně se v dokumentech objevuje až po roce 2005. Přesto je dnes spíše vnímáno jako svébytná oblast, s poněkud odlišnými důrazy a zaměřením než samotné EVVO. Strategie vzdělávání pro udržitelný rozvoj přijatá Evropskou hospodářskou komisí OSN v březnu 2005, k níž se přihlásila i ČR, definuje VUR jako „komplexní pojem zahrnující vzájemně propojené environmentální, ekonomické a sociální otázky“ a vyjadřuje tím jak odlišnost, tak i provázanost EVVO a VUR: V ohnisku EVVO jsou ekologické a environmentální otázky (samozřejmě, že se však přitom EVVO dotýká řady společenských a technických souvislostí), zatímco VUR je zacílen výhradně na interakci mezi životním prostředím a rozvojem lidské společnosti, resp. mezi životním prostředím, ekonomikou a sociálními otázkami a zdůrazňuje tak mezioborovost (vzhledem k tomu, že jde o interakci, mají však všechna témata VUR více či méně výrazný ekologický aspekt a v tomto smyslu souvisejí s EVVO). Evropská strategie dále upřesňuje tento vztah takto: VUR „rozšiřuje pojem environmentálního vzdělávání, které stále více řeší širokou škálu témat v oblasti rozvoje. Environmentální vzdělávání by se proto mělo rozvíjet a doplňovat o jiné oblasti vzdělávání, a to integrujícím způsobem směřujícím ke vzdělávání pro udržitelný rozvoj.“ Další výraznou charakteristikou vzdělávání pro udržitelný rozvoj je zaměření na povzbuzování k aktivní účasti, zapojení, kompetenci jednat.  Evropská strategie VUR k tomu říká: Aby bylo VUR účinné, mělo by „používat širokou škálu participatorních vzdělávacích metod orientovaných na proces a řešení a šitých na míru vyučovaným. Vedle tradičních metod by tyto metody měly zahrnovat mimo jiné diskuse, pojmové a vjemové mapování, filozofické zkoumání, objasňování hodnot, simulace, scénáře, modelování, hraní rolí, hry, informační a komunikační technologie (ICT), šetření, případové studie, exkurze a učení venku, projekty zaměřené na potřeby vyučovaných, analýzy správných postupů, zkušenosti z pracovišť a řešení problémů.“

Historie a aktuální stav VUR v ČR

Jak už bylo uvedeno,  je VUR poměrně nový pojem. Z oblastí vzdělávání s delší tradicí má úzký vztah k VUR především EVVO a také globální rozvojové vzdělávání, které se v ČR vcelku dynamicky rozvíjí v posledním desetiletí. Vývoj VUR navazuje především na vývoj EVVO. Již Bělehradská charta (1975) a závěry Tbiliské konference (1977) zdůrazňují mezi nejdůležitějšími principy ekologické výchovy to, že „má se zabývat rozvojem a růstem z hlediska životního prostředí“ a dále „má být interdisciplinární, věnovat pozornost globálním, regionálním i místním hlediskům a současným i budoucím situacím a vést k aktivní účasti v prevenci a řešení problémů životního prostředí. Všechny tyto principy odpovídají hlavním charakteristikám VUR. Další impulsy pro formování vzdělávání pro udržitelný rozvoj přicházejí v ČR v první polovině 90. let 20. století. Kromě již zmíněné legislativy a dokumentů v oblasti EVVO je jedním z příkladů působení Josefa Vavrouška – zformuloval hodnoty slučitelné s udržitelným  způsobem života a v roce 1994 publikoval svůj návrh výuky „Ekologie člověka“, který posouvá zaměření EVVO výrazně směrem k tématům udržitelného rozvoje. Významným nositelem těchto trendů byla Společnost pro trvale udržitelný život a některá střediska ekologické výchovy. V tomto směru působila i spolupráce se zahraničím – zejména zpřístupnění myšlenek Globální výchovy a prací Denise Meadowse prostřednictvím několika publikací a seminářů. V rámci vysokých škol se významným nositelem VUR stalo Centrum UK pro otázky životního prostředí (Bedřich Moldan, Ivan Rynda). Od druhé poloviny devadesátých let se objevují i první praktické projekty, které se v názvu či obsahu hlásí k VUR – například výukový program Týden pro udržitelný život (SEVER), Škola pro udržitelný život (SEVER  Nadace Partnerství),  Škola udržitelného rozvoje (KEV), Na zelenou - Bezpečné stezky do škol (Pražské matky a Nadace Partnerství). Kolem roku 2000 se v ČR začíná rozvíjet Globální rozvojové vzdělávání – vedle EVVO druhý nejvýznamnější zdroj VUR. Jak naznačují i názvy projektů, vedle „vzdělávání pro udržitelný rozvoj“ se objevují i další pojmy, které  zdůrazňují i poněkud jiné důrazy a pojetí - jako např. „vzdělávání pro udržitelný život“, „vzdělávání pro udržitelnost“, „vzdělávání pro udržitelnou budoucnost“. V roce 2005 se Česká republika přihlašuje k Strategii VUR EHK OSN, na jejíž přípravě se předtím čeští experti významně podíleli, v roce 2007 je do vlády předložena první verze národní strategie VUR, v roce 2008 pak druhá verze, která je vládním usnesením v červenci schválena. Zároveň pracují zástupci ČR v řídícím výboru a pracovních skupinách Strategie VUR EHK OSN – např. na vývoji indikátorů VUR. Důležitým impulsem pro VUR je od r. 2004 i zavádění tzv. průřezových témat v novém národním školním kurikulu - rámcových vzdělávacích programech pro jednotlivé stupně vzdělávání. Tato průřezová témata jsou povinnou součástí výuky, jsou zaměřena  na aktuální problémy současného světa, tvoří jakýsi  spojník napříč předměty a většina z nich má bezprostřední vztah k VUR – zejména environmentální výchova (resp. člověk a prostředí), výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, multikulturní výchova či výchova demokratického občana. 

V červenci 2008 byl vládou ČR přijat i první samostatný národní dokument – „Strategie vzdělávání pro udržitelný rozvoj ČR (2008-2015)“. Návazně v roce 2011 byl přijat Akční plán VUR na léta 2011 a 2012.

Důležití partneři a stakeholdeři

Klíčová koordinační role a zodpovědnost za rozvoj VUR je v souladu se Strategií VUR v ČR  na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. Významnou iniciační a metodickou roli zastávalo při přípravě strategie VUR také Ministerstvo životního prostředí, které je mj. pověřeno zastupováním ČR v Řídícím výboru Strategie vzdělávání pro udržitelný rozvoj EHK OSN. MŽP je také doposud hlavním podporovatelem projektů a aktivit VUR. Důležitými partnery by se postupně měly stát i další resorty s gescemi za ekonomické a sociální aspekty rozvoje.

Strategie VUR v ČR dále identifikuje tyto důležité partnery:

• Školy a školská zařízení

• Resortní odborné ústavy

• Vysoké školy a výzkumné instituce

• Kraje a obce

• Vzdělavatelé

• Profesní a odborové svazy

• Nestátní neziskové organizace

• Kulturně výchovné instituce

• Média

Předseda Steering Committee Strategie vzdělávání pro udržitelný rozvoj EHK OSN motivuje členské státy k aktivní podpoře zakotvení VUR ve výstupech konference RIO+20

Závěry jednání Steering Committee on ESD (setkání kontaktních osob člesnkých států EHK OSN ke Strategii pro vzdělávání pro udržitelný rozvoj), které se konalo 1.-2. března 2012 v Ženevě.

Dne 15. března 2012 se v Ballingově sále Národní technické knihovny v Praze koná debata "Budoucnost, kterou chceme"  zaměřená na přípravu Konference o udržitelném rozvoji RIO+20. Jedním z diskutovaných témat je i VUR.

ENSI je mezinárodní síť zaměřená na podporu EVVO a VUR. V rámci ENSI vznikají cenné programy a metodiky pro pedagogy. Ve zpravodaji je i pozvánka na květnovou konferenci ve Vídni k možnostem škol ve VUR.